Básně

Slízej mi všechny slzy
nekonečné proudy, potoky
slané prameny
v duši kameny
všechno mne mrzí.

Černá díra
srdce svírá
všechno pohltí
všechno rozdrtí..

Vážné stromy
stíny temné
něžné tóny
vůně jemné
tmavé kůry
noční můry
černé hory
steny z temna
loutka černá
strašidelný kolotoč
větrem poháněný
samotou raněný.

Prorazím mlhu
vpluji do neviditelna
kde hranice neexistují
nekonečno mne pohlcuje
nacházím pevný bod stěží
vyprahlá a bezobsažná
mysl běží
neznámou dimenzí
neznámým světem.

Ledabylá lovkyně
rozfoukaných listů
nepřítomných eukalyptů
tropických světů
lovkyně věků
stárnoucích reků.

Zmizelé schody
mrtvé plody
němý výkřik
němé hlasy
kroky do prázdna
skoky do hrobu.

Vlny a duny všechno tlumí
mocné divy
přírodní vlivy
skály a kamení
značí znamení
o zmateném cíli
všichni se mýlí
o lásce, touze a vítězství
španělských šťavnatých pomerančů.

Stiskni je pevně mezi stehny
polož svá záda, levituj
rozjeď svou jízdu snů, medituj!
zakřič do sněhu svou jízdu
vypal si ohněm do kůže jizvu.

Černé, nevinné
temné, slzivé
přivřené a ospalé
jsou tvé oči.
ze smutku a touhy
chci mít tě v náruči
líbat tvé rty a chloupky
cítit tvou vůni
vpít do tvé hloubky.

Vlasy jako větve
s pachem tvého potu
slepené strachem
pokryté prachem
stíny stromů
spěchám domů
oči pálí z moře slz
probodána skrz na skrz
amorfními předměty
a jedovými šípy
prchám alejí s vůní lípy
cesta plná kamení
do cíle, kde láska pramení.

Vzpomínky a chvíle tísně,
slzy, vlhko v srdci plísně.
Výčitky a pocit strachu,
kapky krve v černém prachu.
Hořká sousta všedních dnů,
labyrinty tajných snů.

OLOUPEJ DUŽINU PLANTÝNU
NAKRÁJEJ SVATOJÁNSKÝ CHLÉB
LEHNI SI TIŠE DO STÍNU
A POLIBKEM SVLAŽ MŮJ RET
ZABAL MÉ TĚLO DO LOTOSOVÉHO LISTU
POTŘI MNE OLEJEM Z RŮŽÍ
DO VLASŮ VPLEŤ MI JASMÍNY
SVLÉKEJ MI NĚŽNĚ KŮŽI.

Chci sedět na břehu jezera
pozorovat lekníny a kachny,
vzlétnout nad hladinu
a zřítit se střemhlav pod ni,
plavat s červenýma rybama
mezi zelenými závoji
mít plná ústa vody
jíst vodní plody,
jezerní dezerty
vplouvají mezi rty.

Slunce je žhavá protuberance
ohňová erupce
v pomerančové slupce,
energická koule zlatavých paprsků
nabíjí a ubíjí naše těla
ve světelné záři blesků.

Dračice něžná, černá kněžna,
rozpustilá pacičko, schoulené klubíčko,
skákací nožko, pružinko,
šťavnatá tmavá dužinko,

Zrnko kávy orosené zvědavostí a strachem,
procházíš sama prachem
nožičky slabounké hrabací,
tlamička kousací štěkací,
zoubky jak jehly,
očička zvlhly,
pupíček pomalu zarůstá,
všechno by pozřela tvá ústa.

Růžový plod v černém lusku,
tajemná sladkost, něžný jed,
spojeny slinami,
vězněny vinami,
prasklý led.

Němé tváře, nevinné záře,
všechno ví, nepoví.
Porozumí jen ten,
kdo miluje a ví,
že zvíře na stejné lodi pluje s člověkem.

Seknu tě drápem,
najdu si tě hmatem,
rozevřu tvou kůži,
vetnu do ní růži,
krev ať proudem prýští,
těš se na sek příští.

Lesbické hrátky fenek,
vášeň, nenávist a žárlivost,
dvě akrobatky, rudé karimatky,
tlamičky v sobě zakouslé,
kurvičky v zahradě pasou se.

Psí pláč mé srdce rozrývá,
divoký déšť mé tělo pokrývá,
se svíravým pocitem na hrudi
čekám kdo ze snu mne probudí.

Pluj v mých záhybech,
bloudi ve vodních poryvech,
najdi tajné nory,
potop všechny tvory
a sám zůstaň jako vítěz,
v mém lůně
zůstává tvá vůně
v mém trůně
zaschlá tryska stůně.

Pachuť krve ze psích drápů
v tomto světě stále tápu
po klidu se marně sápu
tisknu k nebi šelmí tlapu.

bezútěšný smutek
prameny slz
nateklé oči a tváře
jemná vůně polštáře
přikryj mne mořskou vlnou
chci snít o nekonečném oceánu
a hluboké rokli
vychutnávat náš příliv a odliv
naslouchat barevným oblázkům
objevit tajemný záliv
jít naproti vysněným obrázkům

sněhová bublina
hřejivé něhy
horoucí polštářky
plné krve
nejasné konce
mezi lahvemi vína
rozsypané chvíle
pokryté ledem
skořice s medem.

horká výzva
tichá jízda
hluboká jizva
ostré hroty
žhavé knoty
zbytečné cíle
skutečné chvíle.

temné nebe plné hvězd
slaná těla, horká krev
kapky potu na mém těle
srdce se mi stále chvěje
němá touha, letmý dotek
tajná láska, noční smutek

SKLÁNÍM SE NAD HLUBOKOU PROPASTÍ
OTVÍRÁ SE A LÁKÁ MNE S RADOSTÍ
MOŽNÁ UŽ JSEM PO SMRTI
TO NIKDO NEVÍ

VE STŘEPECH VÍNA
KREV MÁ TEČE
PODVÁDÍM SE ČÍM DÁL VÍC
ŽE ČAS MI NEUTEČE
TĚLO PROROSTLÉ SMRTÍCÍ HOUBOU
NENÍ UŽ DÁVNO ŽÁDNOU CHLOUBOU
JE ČAS OTOČIT SE A ZMIZET
JINDE CHVÁLU A OBDIV SKLÍZET

NEZBYTNÉ ZBYTEČNOSTI
LIDSKÉ SPOLEČNOSTI
VŮNĚ VZPOMÍNEK
BEZVÝZNAMNÝ KAMÍNEK
NESKUTEČNÉ NEKONEČNO
OBLAČNO A SLUNEČNO

ANASTÁZIE

PŘILEJ MI JED DO VÍNA
OHŘEJ MÉ NITRO
OKLAM MÉ VĚDOMÍ I NEVĚDOMÍ
ZATOČ MOU HLAVOU
ZMĚŇ VEČER V JITRO
TO ZLÉ JE V PODVĚDOMÍ
KDY SI JEN UVĚDOMÍM
ŽE VZPOMÍNKY NEUPLAVOU

SLEPÁ DUŠE BLOUDÍ TMOU
VYSTŘELENÁ Z KUŠE
LETÍ KRAJINOU
HLEDÁ STÁLE TEN SVŮJ CÍL
VYCHUTNÁVÁ MNOHO CHVIL
ZTRACENÁ V BUŠI
ANI NETUŠÍ
ŽE SE BLÍŽÍ
K VYSNĚNÉMU CÍLI

ODSTŘIHLA JSEM
TMAVÉ, HNĚDÉ PLAVUNĚ
KONEC JE TEMNÝCH CHVIL
A BLOUDĚNÍ V LAGUNĚ
ZBÝVÁ MI JEŠTĚ TROCHU SIL
KTERÉ UKRÝVÁM V MÉM LŮNĚ

HÁDANKA

Myslím stále na jednu zemi
dálka dělí nás
smutno je mi.
Ve snech a představách
zjeví se mi
kraj plný pomerančů,
mandarinek, citrónů,
banánů, opuncií
a rozkvetlých mandloní.
Kde je to?

KOMETA

Spadla mi hvězda do klína
teď celé nebe mne proklíná
jedné letní horké noci
bylo to v rukou vyšší moci
teď obíhám celou zemi
a hvězda nikde ne a není.